Songkran – Oslavy nového roku 2558

13:31


  V dubnu, kdy teplota v Thajsku dosahuje do rekordních výšek, se každoročně na základě thajského lunárního kalendáře 13. – 15. dubna slaví Thajský nový rok, neboli Songkran. Je to ovlivněno i pěstováním rýže, protože probíhá vždy po sklizni. Slovo Songkran v překladu znamená sluneční posun z jednoho zvěrokruhu do druhého a ohlašuje začátek slunečního roku. Buddhistické náboženství začalo o 543 let dříve než křesťanství, tudíž rok 2015 je tedy pro Thajce rokem 2558. Tyto svátky mají oficielně probíhat 3 dny, ovšem oslavy se protahují až do konce týdne, protože vždy usmívající se Thajci s dobrou náladou neznají meze. Slaví se, dá se říct 24 hodin denně, a to po celém Thajsku. 

  Songkran festival je jeden z nejpopulárnějších, nejpříjemnějších a nejbláznivějších svátků v Thajsku. Turisté se sjíždějí z celého světa, aby mohli zažít nezapomenutelnou show v nadpozemské atmosféře s příjemnými a milými lidmi.

   Hlavní podstatou Songkranu je voda a to v opravdu obrovském množství! Vylévání vody je symbol očisty ducha, mysli i těla a také má spláchnout z člověka smůlu. Ovšem nejen voda tu má očistný symbol, jako další je bílý pudr, který se smíchá s vodou a vznikne bílá kaše, kterou si Thajci doslova patlají po obličeji a vůbec kdekoli to je jen možné.
kaše z pudru a vody
očista vodou ducha, mysli i těla
   Při Songkranu se tradičně schází celá rodina, nastává očista bydlení, návštěva chrámů a modlení se k Buddhovi, rituál koupání Buddhy, přinášení darů či almužny mnichům a asi nejdůležitější rituál je vlévaní navoněné vody do rukou nejstarších členů rodiny, jako projev respektu a úcty.
nalévání vody do rukou nejstarších členů rodiny
Místní lidé polévají sochu Buddhy vodou, přináší mu květiny a modlí se k němu
   Velká většina všech kamenných obchůdků a krámků jsou zavřené, naopak nákupní centra a pouliční prodavači vodních pistolek a jídla jsou dostupné. Nejen kvůli místním, ale hlavně kvůli turistům. Protože v době Songkranu velká spousta lidí cestuje za svými rodinami do vesniček a ty nahradí hrnoucí se turisté právě do centra Bangkoku. Další velmi důležitá informace je, že ceny v průběhu svátku jsou opravdu vysoké, zejména doprava. Veškeré taxi služby jsou až dvojnásobné a stejně tak to je i u autobusů a vlaků, které jsou ještě ke všemu dosti omezené. Jet autobusem či vlakem je skoro nemožné, protože místní cestují za svými rodinami, takže jsou místa předem rezervované. Ulice, kde se nejvíce slaví, ale nejen ty jsou nazdobeny tisíce mi vlaječek a praporků většinou fialové či modré barvy. Na mnoha místech visí veliké obrazy členů královské rodiny.
pocta královské rodině
   Nejkrásnější místo, kde byste tyto svátky mohli slavit je jednoznačně Chiang Mai. Dlouhé průvody, kde můžete vidět nazdobená auta živými květinami, nejčastěji orchidejemi a zlatými látkami, v čele s labutěmi, soškami Buddhy, fotkami členy královské rodiny či na střeše sedícími Miss Songkran. Dále pak v průvodu za zvuku hudby tančící Thajky ve folklorních krojích, žongléři a komedianti, hudebníci a jako perla průvodu jsou nazdobení sloni, kteří stříkají vodu z chobotů. Pochopitelně si k této nádheře ještě přimyslete vodní bitvy, které nemají konce, lidé se kropí kyblíčky, vodními pistolkami, někdy i rovnou hadicemi s ledovou vodou. Sloni jsou bohužel vidět pouze v místech, kde mají sloní farmy, což je například v již zmiňovaném Chiang Mai, kde jsou tyto průvody nejkrásnější právě díky nazdobeným sloniskům. :-)

nazdobení sloni v Chiang Mai
   V Bangkoku jsou dvě místa, kde můžete najít průvody a nejdivočejší vodní bitvy. V ulici KHAO SAN ROAD a SILOM ROAD. Kde jsme měli tu čest s Nellčou slavit! Z osobní zkušenosti je to nezapomenutelný zážitek a v případě nás dvojnásobný, protože ačkoli turistů zde bylo více než dost, byly jsme jak chodící terč! K vidění jsou zde i pěnové párty a laser show. V centru jsou oslavy, řekla bych moderně pojaté, jde hlavně o zábavu a pití piva či jiných alkoholických nápojů, je to trochu blázinec. Kdybyste ovšem chtěli zažít tradiční oslavy Songkranu, měli byste navštívit čtvrť PHRA PRADAENG a SANAM LUANG. Kde se slaví o týden později než v Bangkoku a oslavy mají kulturní a posvátný význam, polévají se zde sochy Buddhy vodou s okvětními lístky živých květin. Dále se pak tancují Raman tance, hrají se hry „saba“, dělají se závody lodiček, pouští se květiny po vodě, probíhají zde vlajkové ceremoniály Thai-Ramn, staví se stúpy z písku okolo chrámů, což jsou buddhistické stavby, které jsou symbolem čisté podstaty mysli a osvícení.

stavění stúp ve městě
překrásně propracované stúpy na plážích

No a jak jsme oslavily nový rok 2558 my?

První den – Pondělí 13. 4. 2015

   Původní plán byl ve skutku odlišný od toho, co jsme opravdu zažily. Naplánovaly jsme si s Nellčou cestu právě do Chiang Mai, kde jsou prý nejkrásnější oslavy a hlavně spousta slonů, což by byl pro mě ráj na zemi a obávám se, že bych už na sloní farmě zůstala po zbytek života. Nicméně v neděli k večeru jsme se rozhodly, že pojedeme až v pondělí ráno, že určitě bude snazší sehnat autobus. Cesta do Chiang Mai trvá autobusem zhruba deset hodin a cena se pohybuje okolo 400-500 THB (310-400 Kč). Sbalily jsme si batoh, hlavně teplé oblečení do autobusu, jelikož klimatizace tu jede na plný pecky. 
 
   Okolo 8 ráno jsme si dopřály snídani v taxíku do Bangkoku a nic netušíce jsme jely právě na KHAO SAN ROAD, odkud vyjíždějí autobusy. Hledaly jsme místa, kde se kupují či rezervují místa v autobuse. Asi během hodiny jsme obešly 3-4 místa, kde se dala jízdenka sehnat. Hlavní problém byl ten, že byl SVÁTEK!! My jsme se dostatečně neinformovaly o tom, že autobusová i vlaková doprava je hodně zmírněná a valná většina prodejních míst zavřená spolu s mnoha dalšími obchůdky. Byly jsme rozhodnuté, že přistoupíme na variantu, kterou nám nabídla maličká Thaječka v její kanceláři, která se skládala z pultu a židličky v uličce v pasáži. Opravdu jsme moc chtěly jet na to božský místo, ale autobus jel až v 16:30 a cena se díky svátku dvojnásobně zvedla. Takže bychom zaplatily za jednu cestu 900 – 1 000 THB (700-800 Kč). Řekly jsme si, že se půjdeme podívat po památkách a uvidíme, jak se nám bude chtít. 


   Mezitím už KHAO SAN začala ožívat, rozezněla se hudba a začal se tvořit průvod komediantů a zástupy tančících thaječek. S úžasem jsme pozorovaly přezdobená auta květinami a na nich sedící slečinky, nebo veliké fotografie členů královské rodiny. 








   Proplétaly jsme se davem a snažily se nafotit a zvěčnit co nejvíce z průvodu. Za nedlouho jsme se odpojily, vzaly mapu a snažily jsme se najít nějaké nejbližší památky. Pomohla nám jedna paní, velmi dobře anglicky mluvící Thajka, která nás upozornila na to, že všude poteče hodně vody, ať si schováme foťáky. Řekla nám taky že ve 12:00 začne vodní šílenství v ulici KHAO SAN a THANON CHAKRA BONGSE a ještě nám poradila cestu k „Big Buddhovi“. 

   Vydaly jsme se na cestu, která byla opravdu vtipná, protože nás hned první řidič TUK TUKu natolik zmátl, že jsme se úplně zamotaly a díky tomu objevily jiné krásné buddhistické budovy, ne však našeho Buddhu. Dalších 5 lidí nám radilo natolik kvalitně, že jsme se chodily tam a zpět jak dva šašci. Musím dodat, že menší ulice jsou většinou popsané v thajštině, takže je obtížné se orientovat. Nakonec jsme ale přeci jen dorazily, tam kam jsme chtěly. Na místo zvané WAT INDRAVIHARN, což je takzvaný živý chrám kde se nachází 32m vysoká a 10m široká socha Buddhy, která je pokryta 24karátovým zlatem. Stavěla se 60 let a prý v uzlu na vrcholku hlavy je prý ukryt ostatek Buddhy dovezený ze Srí Lanky. V těchto místech bylo spoustu stánků, kde si lidé mohli zakoupit lahvičku s vodou a květiny, kterým omývali malé sošky a modlili se k nim. Všude vonělo santalové dřevo a vonné tyčinky, jasmínové květiny a vůně, kterými ovoněli vodu či pudr smíchaný s vodou. Je krásné pozorovat lidi s tak velkou pokorou a oddaností, pospolu s tímto místem vytvářeli nepopsatelnou atmosféru. Okolo chrámu lidé stavěli stúpy z písku a zdobily je květinami a vlaječkami. 




   Nastal čas vydat se zpět na KHAO SAN, blížila se dvanáctá hodina a my nechtěly zmeškat to vodní šílenství. Opravdu měla ta milá paní pravdu, ještě že jsme ji poslechly a všechny mobily a foťáky zabalily do igelitu! Během pěti minut jsme byly na kost promáčený! Nellinka měla GoPro kamerku, která je voděodolná, což bylo geniální! Máme spoustu šílených videí! (Během pár dnů je přidáme.) Řítily jsme se prostředkem ulice, a ačkoli cizinců zde nebylo málo, byly jsme chodícím terčem! Nejen pro Thajce a právě i pro cizince! 

Khao San Road
CHANG thajské pivo - 5,4% alkoholu
Nejvtipnější :D aneb když fotka vypráví příběh

   Tolik úsměvů jsem na jednom místě ještě neviděla, nejlepší byly děti, zákeřně vykukovaly a dobře mířenou muškou se vždy trefily. Tisíce lidí mělo vodní pistolky a kyblíčky a koho měli po ruce, toho zmáchali. Všude byly barely s vodou a za 5 THB si mohl kdokoli naplnit pistolku nebo kbelíček. Občas jsme potkaly týpka, který na speciálně upravené motorce rozvážel obří kusy ledu, a ty potom házeli do barelů. Takže jsme ne jednou schytaly zásah belíkem ledové vody za krk! Vzhledem k tomu, že bylo zhruba 40 stupňů, to bylo osvěžující. Potom co jsme jednou prošly KHAO SAN ROAD upatlaný od bílého pudru a zmáchaný na kost, jsme potkaly mladičkou Japonku Saeko. Slovo dalo slovo a ona nám poradila druhé nejlepší místo v Bangkoku a to pěnovou párty hned vedle Siam Paragon Shopping Center. Prošly jsme pospolu tuto ulici zpět a vzaly jsme si TUK – TUK taxi na zmíněnou pěnovou párty. Hlad se ozval, tak jsme sluply „Hamburger“ v Burger King, popravdě můj druhej hamburger v životě a pravděpodobně co se týče fast foodu poslední. Nerozumím jak tento „potravní“ řetězec s předraženýma mňamkama prosperuje. Nicméně v rytmu elektro hudby a s pěnou na hlavně jsme tancovaly o stošest. V hromadách pěny, kde jsme mimochodem byly jediný evropanky, jsme potkaly hendikepovanou Taječku, která chtěla tancovat s námi, mohlo jí být tak asi 12 -15, když jsem ji vzaly mezi sebe a házeli pěnu na hlavu, zářila štěstím. 
V obchodním centru jsme krom hnusných burgrů narazily ještě na kousek Čech :D
Se Saeko na pěnové párty

   Jelikož nejsme s Nellčou na elektro disco trisko, jely jsme spolu se Saeko zpět na KHAO SAN ROAD. Den se pro nás chýlil ke konci, Saeko se vrhla opět do víru bujarých oslav a my jsme se vydaly hledat taxi, který nás odveze zpět domů do Green Park Home Vilage. Bylo to akorát včas, tma v Thajsku je během půl hodiny, jako když zhasnete, bylo zhruba okolo 6-7 večer. V tu chvíli jsme ani jedna nevěřily, že je nám zima v Thajsku, ale promočený od hlavy až k patě s větrem v zádech nám byla opravdu strašná zima. Taxikáři nás ale nechtěli nikam vzít, jelikož Bangkok byl dosti ucpanej. Nakonec jsme přeci jen měly štěstí a dostaly jsme se domů, když s pěknou sváteční přirážkou! Naprosto vyčerpaný, promáčený a vymrzlý jsme s plnou hlavou zážitků skočily do pelechu! A to byl teprve první den! 




Druhý den – Úterý 14. 4. 2015

   Na druhý den jsme si naplánovaly jen procházku v nedalekém Phutthamonthon parku. Vyrazily jsme okolo druhé hodiny odpoledne a sluníčko pálilo. Došli jsme až do středu parku, kde se nachází stojící socha Buddhy. Okolo této sochy bylo umístěno zhruba 25 voskových figurín, modlících se mnichů v životní velkosti. Byly to sedící mniši na podstavcích, kteří už nežijí. Lidé se k nim chodili modlit a polévali je vodou a dávali jim almužny. Propracovanost těchto figurín nás s Nellčou šokovala! Hned druhý den co jsme byly v Thajsku, jsme tento park navštívily. Když jsme ho ale opouštěly, byla už skoro tma, všimly jsme si těchto modlících se mnichů. Byly jsme od nich zhruba 20-30 metrů a přísahám, že jsem si myslela, že to jsou živí lidé. Dokonce za bílého dne když jsme od nich stály dva metry, jsme s úžasem pozorovaly, jak se soustředěně modlí. Pak přišel šok a zjištění, že to jsou sochy. S obdivem jsme si je prohlédly a pomalu odcházely zpět domů. Všude kolem nás byly rodiny s dětmi, svátečně oblíknuté. Po cestě nás minulo spoustu sportovců, jak cyklistů tak joggerů. Prošla kolem nás i půl metrová ještěrka. 




   Z parku domů je to asi 20min chůze okolo hlavní silnice, kde nás míjely pikapy plné jásajících lidí. Na autě měly sud s vodou a stříkaly po ostatních. Jeden z nich zastavil u kraje a neminulo nás prolití vodou a popatlání nejen obličeje bílým pudrem. :-D Takto zřízený jsme šly ještě pro večeři do obchodu. Doma na nás čekala hromada špinavého oblečení, tak jsem se rozhodla, že půjdu použít místní pračku! A hle někdo prohodil cedulky pračka a sušička! Naštěstí všechno dobře dopadlo a prádlo se vypralo, když né tak jak jsme si představovaly. 

   Čekání na to až dopere pračka se nám však stalo osudným! Přišel za námi Nick, jestli nepůjdeme na párty a jelikož v televizi dávaly asi Thajský upíří deníky, nechaly jsme se zlákat. Sraz byl venku, a na prolomení ledů jsme vzaly naší báječnou slivovici, která později dostala název Hell water! Dlouho se čekalo, než jsme vyrazili, ale konečná sestava jsme byly já s Nellčou, Sade, Sherese, Shanica, Nut, Wang a Nick. Sade, Sherese, Shanica a Nick jsou z Ameriky, Nut je místní a Wang pochází z Číny, ale v Thajsku je už 5 let. Naskákali jsme do taxíků a vydali se do víru velkoměsta. Centrum bylo ale naprosto ucpaný, tak nás čekala jízda na taxi motorkách. Shanica bohužel jízdu na motorce nemá ráda, tak se odpojila a jela zpět domů. Zbylo nás tedy 7! Dojeli jsme na hodně bláznivý místo, kde probíhaly obří párty a vstupný bylo ještě šílenější. Velikostí bych to přirovnala k našim festivalům, obří stage kde tancovala spousta thajských slečinek ba dokonce i ladyboys. V průhledný budce byl DJ a pouštěl opět elektro blázinec. Z pódia stříkaly na davy lidí vodu. Měli jsme štěstí a všichni jsme se dostali úplně dopředu do kotle, kde byly černý dřevěný stoličky, na kterých se dalo tancovat. Ano, co nás nenapadlo! Vylezli jsme na ně s Nellinkou! Bylo to super, zdrželi jsme se tam asi dvě hodiny a holkám pak začala být zima. Na rozloučenou jsme chytily s Nellčou dvě trička od tancujících thajských slečen (možná) z pódia. 




Zde je video z minulého roku, pro představu jak to přesně vypadalo :)
Srandy kopec
    Mohlo být asi okolo druhé hodiny a Wang, že má hlad, že jdeme na jídlo! Propletli jsme se davem a kluci nás vzali na pouliční dobroty. Popravdě jsme si nechtěly s Nellčou nic dát, protože jsme zatím neměly úplně štěstí na výběr jídla. Ale to co objednali oni, bylo vynikající, Nut nám všem sehnal židličky a mohlo se hodovat. Nellča si dala polívku s nudlemi a zeleninkou a já jsem okusila boží velmi ostrou kuřecí směs s rýží. Sade a Sherese postupně usínaly a tak si vzaly taxi a jely domů. 
Noční hody na ulici
   Nás 5 pokračovalo dále na naší oblíbenou KHAO SAN ROAD, kde jsme okolo čtvrtý hodiny ranní usedli v místní hospůdce, kde jsme potkali velkou spoustu cizinců. Dali jsme si pivo a zanedlouho se odpojil i Nick, protože se ráno chystal letět za přítelkyní do Japonska. Wang se na chvíli ztratil, protože šel vyprovodit Nicka a mezitím Nut usnul. Já jsem si povídala se slečnou z Německa a s jejím přítelem ze Španělska, byli to strašně milý lidi. Nellču odchytnul manželský pár Thajců, kteří na nás už od začátku mávali. Wang nevěřícně koukal, že jsme v pohodě a že se nám nechce spát. Počkali jsme do brzkých ranních hodin, aby se uvolnila doprava v centru a my mohli taxíkem odjet domů. Okolo 6 hodiny ranní, jsme tedy zvedli kotvy, rozloučili se s novými přáteli a za zvuku pouličního kytaristy hrajícího Wonderwall od Oasis jsme, už jen čtyři, opouštěli KHAO SAN ROAD.


Třetí den – Středa 15.4.2015

Předchozí den nás natolik zmohl, že jsme spinkaly a spinkaly. :-)

0 komentářů