Do Bangkoku snadno a rychle :D

8:06

        Den D je tu a nervozita stoupá. V noci před odjezdem jsme zjistily, že nám ještě nepřišel grant ze školy ( nepatrná drobnost, peníze jsou přece strašně přeceňovaná věc :D ). Do toho mě pokoušela chřipka a tak nějak jsme měly obě pořád pocit, že něco zapomeneme nebo že se něco po...Noo Péťa vyjížděla z Kostelce okolo 11, protože ji ještě čekalo poslední očkování meningokoka v Hradci ( to vyšlo takhle dementně kvůli povinným 14ti denním pauzám mezi jednotlivými vakcínami) a já jsem jela s našima ve 3. Cestou jsem vůbec nevyšilovala a nebyla nervní jak blázen :D Na letiště jsme dorazili před pátou a už tam na nás čekal můj Petr, aby se se mnou rozloučil. Náš let směr Istanbul letěl v 19:10 a bránu nám otvírali hoďku předem. Takže jsme se společně i s Péti rodinou loučili. Dokonce dorazila i Cvrkína takže nás tam bylo přes půlku letiště :D



            Všechny bezpečnostní kontroly jsme prošly v pořádku (ten kokeš nenašli :D ) a my jsme se vesele hrnuly do letadla. Bohužel jsme neseděly vedle sebe ale za sebou a uhlopříčně. Naneštěstí jsme neměly místo nad hlavami, ale každý rozumný člověk to neřeší a prostě ten batoh strčí jinam. Bohužel přes uličku seděla nějaká velmi "milá" paní, která na mě vyštěkla, že vedle ní budou sedět ještě dva lidi. Mrkla jsem na letušku a ta mi tam ten batoh mrskla...tak si v duchu řikám "fuck off, babčo" :D Jenže... když dorazili zmíněný dva lidi, což byl český pár okolo šedesátky nastal problém. Hnedka začali remcat, že na jejich místě je plno. 
No a paní samozřejmě spustila.. no to tadyta slečna vám to zabrala. Já jsem dělala jakože mě vůbec jejich rozhovor nezajímá a bylo mi líto zmatený a snaživý letušky, která jim pořád tvrdila, že není vůbec problém dát zavazadlo jinam. Ale to néé, to teda v žádným případě, protože tohle je MOJE místo! A vyhoď slečně ten batoh ven, no vezmi ho a vyhoď ať si ho slečna ráčí dát někam jinam, tohle je NAŠE místo. 
Podotýkám, že mi takhle mluvili půl metru za hlavou a ani jednoho z nich nenapadlo třeba já říct to mě, nedej bože mě třeba poprosit ať si ho dám jinam :D To už bych nejspíš chtěla moc, takže jsem je chvíli nechala ať se vztekají a když už mi to přišlo směšný vstala jsem odstrčila paní (já vím, já vím, ale na hrubý pytel hrubá záplata ne? :D) a čapla bágl a otočila se na ní. 
Musím říct, že jsem se pokusila o nejvíce opovržlivý tón a procedila jsem skrz zuby, že přece stačí slušně požádat, že mám uši. Na to mi ta trubka odpověděla: "No, ale že vám to trvalo". V tu chvíli bych ji nejradši hodila ten batoh do obličeje ( a že byl težkej :D), ale jelikož jsem slušně vychované a milé děvče, řekla jsem si že si nebudu kazit let. Batoh mi letuška frkla nějak do přední přihrádky aale já jsem ho stejně celý let nepotřebovala (ostatně jako moji sousedé). Nejvíce mě ale dvě hodiny bavily pohledy, které na mě přes uličku házely. No říkala jsem si, že jsou to na dlouho dobu poslední kyselý Češi a to mě drželo od sarkastických poznámek, které mě štípaly na jazyku :) 

            Jinak let byl klidný, občas to s námi zaházelo a viděli jsme krásný západ slunce.



            V Turecku jsme čekaly necelé dvě hodiny a uteklo to jako voda. Jediný trochu zpestření pro okolí jsem nevědomky způsobila já, když jsem na nějakou super Péti historku zařvala: " No to je bomba !" Nedoporučuju to dělat na letišti :D

           Do Bangkoku už jsme letěly vedle sebe a žádný nepříjemnosti nás nepotkaly. V Turkish Airlines opravdu skvěle vaří. Letěly jsme 8 hodin a až na jídlo jsme to celý prospaly a samozřejmě prokravily :D což je ale uplně typický.





             Po příletu jsme měly jasné instrukce. U gate 3 nás bude čekat náš řidič (a teď pozor) v safari oblečku :D :D no já si představovala úplný šílenosti a hrozně nás to bavilo :D
Jenže nastal problém, kde na nás to zvířátko čeká. U brány 3 nebyl a tak  jsme se rozhodli nejdříve dojít pro krosny. Jenže to bylo až za kontrolou pasu, tedy nevratnou cestou. Pro jistotu jsme se raději ještě vrátily k branám (mimochodem to byli desítky minut chození :D), aby jsme od milé slečny zjistily, že brány jsou až venku. Jasně, proč ne že jo.. však Miščíková a Martincová se strašně rády procházejí po letišti sem tam, když je tam asi 350 stupňů :D A to, že měl týpek fialový tričko jen dovršilo mé zklamání :D
          Pán neuměl ani slovo anglicky a táhnul nás k autu, kterým jsme jely asi hodinu a půl až k našemu ubytování. 



             Bydlíme v Green Park Home Village. Je to celé obehnané zdí a s hlídači u vjezdu. Dokonce i u východu z našeho baráčku je pán v budničce a hlídá nás. Máme pokoj číslo 318 ve třetím patře s okny do dalších oken :D Koupelnu máme společnou jen s jedním pokojem což je paráda. Studená sprcha bylo to první co jsme hnedka po příchodu udělaly. Pokoj je akorát a dokonce tu máme klimku a větrák, což se více než hodí :D



            Po vybalení všech krámů jsme zjistily, že umíráme hlady. Hned vedle vjezdu k nám je obchod 7/11 což bych přirovnala k naší klasický večerce. Vedle je bankomat kam jsem hnedka plácla svojí kartu. Proklikala jsem se k částce a najednou to na mě prsklo, že poplatek je 180 THB ( 140 CZK). A to se mi teda vůbec nezdálo, vzhledem k tomu, že mám kvůli poplatkům tu pošašenou Reiffku, která si neúčtuje výběry v zahraničí. Takže jsme se rozhodly zaplatit v krámku kartou a poplatek pak pořešit s Googlem. U kasy měli terminál na karty jak pro slepý :D  měl tak 20x10 cm. Ovšem to přece neznamená, že berou karty :D takže my si tam vesele nakupovaly a u kasy nás fákly s kartou i s dolarama. No jediný štěstí bylo, že Péťa měla rezervních 80 Bathu a my jsme si mohly koupit aspoň krevetový nudle a vodu. Takže první noc neumřeme :D

         Už z předešlých zkušeností vím, že mi časový posun + hodiny (konkrétně tady +5) dělá větší problém než -. Dnes se to pouze potvrdilo a já jsem usnula až ve 4 našeho času.

A poslední pozitivní věc dneška. Poslali nám peníze ze školy, aneb když se chce všechno jde :D



0 komentářů