Měly jsme teď trochu komplikace s elektrikou a signálem, takže po menší odmlce pokračování :)
 |
| Rangún |
Probuzení v Dawei, veselém barmském městečku bylo skvělé.
Vyrazily jsme do ulic s nápadem, že si dáme snídani, kafe a koupíme si někde
"lodží".
Abych vysvětlila co to je, začnu od začátku :)
Barma je naprosto, ale naprosto odlišná od Thajska. Snad ve
všem. Až nás to překvapuje.
Všichni jsou tu velmi nábožensky založený a svoje
buddhistické památky a chrámy si velice cení. Z toho důvodu velmi drží zákon
zahalování a proto nosí tzv. "lodží". Jedná se o dlouhou sukni. Mají
různé vzory, barvy, krajky a jsou opravdu nádherné.
Většinou pod nimi nic nenosí, což jsme měly tu čest vidět
třeba na motorce, nebo když si jen tak odskočí vedle autobusu. Moc se teda nestydí :D
Ženy a děti (často i muži) si
v Barmě chrání obličej speciální „kaší“ vytvořenou ze dřeva ze
stromu tanaka, jehož špalíčky se za pár korun prodávají snad v každé ulici.
Dřevo se rozetře s vodou na kameni a přírodním „pudrem“ se pak přetře celý obličej. Původně to bylo na ochranu
proti slunci, ale dnes hlavně pro zkrášlení. A musím říct, že to opravdu
funguje. Barmánky jsou naprosto půvabné. Pořád rozzářené jako sluníčka.
Škoda
jen, že většině mužů kazí jejich okouzlující úsměv červené zuby. Vypadá
to jako když zakousli králíka, ale ve skutečnosti je to od betelu.
Další významný rozdíl od
okolních států.Velmi se tu uchytilo žvýkání betelu. Základem
této lehké drogy je betelový list potřený vápnem, do kterého se zabalí kousek
oříšku z arekové palmy, případně ještě pár dalších přísad, třeba zázvor či pepř.
Má to spoustu nevýhod, například žvýkání se neobejde bez
neustálého plivání červených slin. Někdy to je takové množství, že si říkám
jestli náhodou nezvrací :D obzvláště nechutné bylo, když si vzal kluk do
autobusu vedle nás igeliťák a vesele si tam cestou plival :D nebudu lhát, že mi
z toho mírně nabíralo.
Další nevýhodou je, že se to podepisuje na jejich chrupu a
proto 90% obyvatel má úplně zkažené, černé zuby a velmi rychle jim vypadávají.
Takže ačkoliv jsou lidé velmi milý, klidně by si z fleku mohli střihnout roli
zombíka.
 |
| jsem milý a svobodný |
Čeho dalšího nezvyklého jsme si všimly je volant. Je totiž
na pravé straně a zárověn se jezdí na pravé straně. Z toho vyplýva, že
absolutně nemají šanci předjíždět v klidu, protože tam nevidí. U autobusů se
tedy neobejdou bez závozníka, který jen sedí (nebo častěji je vykloněn z
otevřených dvěří) a radí, jestli může řidič předjíždět nebo ne. Velmi zvláštní zvyk :D
V neposlední řadě bych ráda zmínila bankovky. Jejich měna se
nazývá kyat (čiat) a počítat s ní je velmi snadné. Stačí měnu vynásobit dvěma a
odečíst dvě nuly a voala máme český přepočet. Vtipně ovšem je, že vše tu stojí
okolo 20 000 apod. Takže se s Péťou nepřestáváme smát tomu, když si při odchodu
řekneme... mám čtyřicet tisíc, stačí mi to?
Další věc, nemají drobné. Pouze bankovky, které jsou ale
nesmírně odporné. To je takovej hnus, že se mi někdy zdá že ten papír drží
pohromadě jenom špínou :D ani ten pěknej slon, co se tam vyjímá není skoro
vidět.
 |
| krásné barmské bankovky :) |
To je tak nějak ve zkratce, vše co je na první pohled
rozdílné. Budu se k tomu určitě vracet v průběhu :)
Teď už naše ranní pátrání po snídani. V Barmě a ostatně i v
jiných asijských státech se snídá to stejné co obědvá a večeří. Takže polévka,
rýže, nudle. Cokoliv přijde pod ruku. Doufaly jsme, že najdeme nějakou kavárnu,
kde by jsme třeba našli i něco jako pěčivo/buchtu.. hlavně něco co není maso :D
V dálce jsme uviděly ceduli hlásající "coffee" tak
jsme se tam nadšeně hrnuly. Naprosto ohromné překvapení nás čekalo uvnitř, když
se k nám s křikem přiřítila naše včerejší kamarádka z auta. Úplně neuvěřitelnou
náhodou, jsme v 140 000 obyvatel čítajícím městečku našly obchod, který
vlastní. Hnedka nám nadšeně představovala všechny členy rodiny a pozvala nás na
snídani (pokud hádáte nudle s masem, máte pravdu). Když jsme jí řekly, náš plán
s nákupem sukně, hned nás se smíchem narvala do otevřeného tuk tuku a jelo se
na trh.
Tam se kolem nás okamžitě seběhly v úzkých uličkách trhu
snad všechny prodejkyně. Vesele se smály, hladily nás po rukách a křičely jak
jsme krásné :D Jestli si někdo chce udělat agenturu na zvyšování seběvědomí,
rozhodně jeďte do Barmy. Absolutně všichni a všude nám říkají, jak jsme krásné.
Třeba za námi i utíkají po ulici, aby nám to řekli a zase běží zpátky. Je to
strašně roztomilý.
Tady na trhu si nás přehazovali z ruky do ruky. dávali nám
ochutnat jejich mňamky a oblékali nás do různých látek. Nakonec jsme si každá
vybrala dvě nádherné sukně.
Cestou zpátky jsme ještě dostaly od naší barmské kamarádky
SIM kartu, kdyby jsme neměly signál a když bysme potřebovaly pomoct s
ubytováním. Vůbec nechtěla žádné naše peníze a pořád se smála, že jsme
kamarádi. No stalo by se vám tohle v čechách?
Naprosto nabité optimismem jsme se vrátily zpátky do
hostelu, pokecaly se sympatickým Brazilcem, který zrovna dorazil a vyrazily na autobusové
nádraží. Autobus do Rangúnu vyrazil chvíli po druhé hodině.
Cesta začínala krásně v rýžových polích, které se rozkládaly
pod majestátnými horami. To, že ty hory budeme přejíždět po hliněné cestě, pod
kterou se nachází strmý sráz už tak krásné nebylo. Rozhodně ne pro mě :D já
bych to rozhodně šla radši pěšky.
 |
| moje smrt :D |
Celkem jsme
autobuse strávily 15 hodin a v Rangúnu vystoupily v neuvěřitelném
slejváku okolo 5 ráno. Bezva čas i počasí na to shánět taxík :D naštěstí se nám
to povedlo a my se ubytovaly v Guest Housu, který jsme si předem našly. Unaveně
jsme padly do postele a za pár hodin vstaly.
Čekala nás totiž prohlídka Rangúnu, největšího města Barmy.
Rangún má asi 3,5 miliónu obyvatel. Hlavním městem je
od roku 1886, předtím jím bývala Mandalay a od roku 2005 je to Naypyidaw. Kdysi
patřil ke skvostům britské koloniální architektury, dnes už vypadají
britské domy spíše jako z filmu "Já, legenda". Postapokalyptický
pocit spolu se zářícími zlatými pagodami a socialistickými domy, dává Rangúnu
opravdu nevšední vzezření.
Zajímavé je i to, že na rozdíl od jiných asijských metropolí se zde
neprohání statisíce mopedů a motorek. Jedinými oficiálními motorkáři v Rangúnu
jsou policisté na Harlejích. Motorky jsou prostě zakázané. Prý z důvodu
bezpečnosti uživatelů. Šeptaným důvodem však prý byl nepovedený atentát na
generála provedený z motorky
.
Naše ubytování se nachází u jedné z nejvyznamnějších památek
a to u Sule pagody. Jen málokde narazíte na takovou raritu, že na hlavním
kruhovém objezdu ve městé stojí 2000 let starý zlatý chrám.
My jsme se po prohlídce rozhodly, že vyjedeme na objížďku
města místním vlakem, která trvá asi 3 hodiny. Cesta stala šílených 11 korun a
byla to děsná sranda.
Všude okolo nás ve vlaku poletovaly děti a fotily se s
námi. Venku pořád nepřetržitě pršelo, takže jsme si po dvou hodinách musely
vystoupit, protože nám koleje zaplavila voda. Zachránila nás pro změnu jedna
milá barmánka, která s náma jela taxíkem (který mermomocí zaplatila) k největší
buddhistické památce Barmy.
Schwedagonská pagoda je dominantou Rangúnu. Zabírá plochu
5,6 hektarů a její hlavní stúpa je vysoká 119 metrů. Postavili ji Monové v 6.
–7 .století př. n. l. a do jejích základů bylo vsazeno osm Buddhových
vlasů. Její dnešní podoba pochází z roku 1769, kdy byla přestavěna po
zemětřesení.
Hlavní stúpa je pokryta
množstvím zlata, kterého je údajně víc, než tvoří poklad celého britského
impéria. Samotná kopule navíc každý rok narůstá o novou vrstvu zlata na základě
darů Barmánců. V lodi na samém vrcholu stúpy je pak vsazeno 13 tisíc smaragdů a safírů.
My jsme potkaly úžasného průvodce, který nám za pár korun
řekl vše zajímavé. Nejdříve jsme hlavní stúpu obcházeli ve směru hodinových ručiček. Je zde osm
menších svatyní po jejích stranách, které jsou zasvěceny jednotlivým dnům
buddhistického kalendáře. Buddhisté mají totiž středu rozdělenou na dva dny -
středa dopoledne a středa odpoledne. Proto tedy 8 dní. Vypočítaly jsme si jaký
den v týdnu jsme se narodily. U své svatyně jsme se pomodlily ke svému zvířeti
a polily Buddhu. Já se narodila v sobotu a mé zvíře je drak a Péťa v pátek a má
morčátko :D :D
 |
| páteční Péťa |
 |
| usilovná modlitba :D |
 |
| náš bezva průvodce :) |
Dozvěděli jsme se něco o
svých vlastnostech a historii celého chrámu. Potom jsme si dohromady dali
naprosto výtečný oběd :)
Další náš plán byl koupit
si lístky do města Sittwe, které je skoro na hranicích s Bangladéží. Autobus
jede 26 hodin, pouze jeden denně a to v 8 ráno. Takže jsme v Rangúnu zůstaly
jěště jeden den.
Prošly jsme si krásnou
zlatou pagodu Botataung, ve které se prý nachází další Buddhovi vlasy (myslím, že
jsme asi už viděli všechny jeho části - vlastně když nad tím tak přemýšlím,
jednu ne. Nebylo by to originální? :D)
Na rozdíl od ostatních pagod,
které jsou jednolité, Botataung je dutá a lze do ní vstoupit. Uvnitř je cosi
jako zrcadlové bludiště se skleněnými vitrínami. V rozích tu sedí lidé a mniši
a modlí se do zdi. Je to trochu depresivní.
My jsme si to pořádně prohlídly a
venku si sedly do malého modlícího domu. Vypadalo to tam jako v čajovně a tak
jsme si sedly s ostratatními ke stolu a nasávaly atmosféru. Hnedka se k nám
přiřítili s kávou, čajem a dokonce miskou ovoce. Já je miluju.
Chtěly jsme zkusit místní
hromadnou dopravu, takže jsme naskočily do autobusu. Opět úplně jiný systém.
Jelikož v Barmě mají svoje vlastní písmo i pro číslice, absolutně nemáme ponětí
jaké číslo jede. Z otevřených dvěří každého autobusu visí kluk, který huláká
názvy stanic a pomáha lidem do autobusu. Je to strašně milý a my se vezeme až k
naší pagodě.
 |
| 4 koruny za jízdu :D |
Ještě jsme si udělaly romantickou procházku v královských jezerech
Kandawgyi Lake. Také se jim říká jezera zamilovaných a důvod je vidět hned na
první pohled. Všude na lavičkách jsou roztomile se culící páry pod paraplíčkem.
My jsme se prošly po dřevěné lávce, daly si oběd na místním trhu a den jsme
zakončily v čínské čtvrti.
Tam jsme objevily podnik,
kde točí pivo a toho jsme řádně využily :)
 |
| slibujeme, že neděláme Čechům ostudu :D |
