Sever Thajska - Chiang Mai/ Rai

10:50

Jen co jsme překročily hranice z Barmy do Thajska naskočily jsme ve městě Mae Sot na autobus směr Chiang Mai.Toto druhé největší město, které čítá jen 200 tisíc obyvatel je velmi turisticky vyhledávané. Zejména pro rozsáhlou nabídku treků do okolních vesnic, kde se pro cizince nakrucují převlečení domorodci.
Nejvyšší bod Thajska
Počátky budování města sahají do roku 1296 kdy bylo postaveno jako hlavní město říše Lanna (1296 – 1768). Chiang Mai je obklopeno ze všech čtyř stran vodním příkopem. Je to vlastně čtverec o velikosti 1 km. 
mapa Chiang Mai
My jsme přijely na autobusové nádraží a nechaly se odvézt do vybraného nejlevnějšího guest housu :) Ubytoval nás sympatický mladý Thajec, který varoval, že když poprvé přijel do Chiang Mai hned se ztratil. My jsme samozřejmě vtipkovaly, jak se nám to nemůže stát, že jsme s mapou kámošky :D kdyby jsme věděly...
Strávily jsme zde spolu celkem asi 5 dní a z toho jsme bloudily dohromady tak 2 hodiny denně :D a to nejsme podotýkám ani jedna z nás žádnej mapovej mimoň :D Chiang Mai prostě musí být prokletý…



Péťa a její hodinky s vodotryskem - jóó je to hodně chorej fórek, já vim :D 
Je tu na každém rohu buď buddhistický chrám (celkem kolem 200), cestovní kancelář (nabízející z milionu výletů za slony, kmeny, vodopády apod.), masážní salón, tetovací salón nebo nespočet barů, kaváren a restaurací. Město je absolutně uzpůsobené pro potřeby západních turistů. Téměř úplně se zde potlačila thajská kultura a když už, tak je krutě zpoplatněná. I přes to všechno je Chiang Mai naprosto odlišné město od všech ostatních v Thajsku a stojí za navštívení.


dvě mnišky na procházce
Při jedné z našich bloudicích procházek jsme objevovaly místní chrámy. Je zde například malebný Wat Phra Sing, založený roku 1345. Uvnitř stojí socha Phra Singh Buddhy – jedna ze tří naprosto identických soch pocházejících údajně až ze Srí Lanky. Chrám slouží i jako seminář pro budoucí buddhistické mnichy. My jsme zde pozorovaly mladé mnišské hochy, který prováděli modlitbu pro Thajce, sedící jim u nohou. Je to okouzlujici podívaná a je tu naprosto běžné si s mnichy v zahradách chrámu povídat. Oni si rádi procvičují angličtinu a my se rády dozvídáme o jejich životě.

rodinné modlení
Dalším, nejstarším chrámem je Wat Chiang Man. Ukrývá nesmírně vzácnou soškou Buddhy s jeho ostatky. Je za dvěma mřížemi, takže z ní není stejně nic vidět. Ale pochází údajně z 6. století před Kristem z Indie.


V neposlední řadě stojí za zmíňku děsivý, nastříbřený chrám Sri Suphan, za který by se nemusel stydět žádný milovník tunningu. 



Jednou z našich dalších zástavek na motorce byla hora Doi Suthep, která leží severozápadně asi hodinu od města. Jede se serpentýnami do kopce do výšky 1600 m.n.m. až k chrámu Wat Phra That, který byl postaven v roce 1383. Ke  stavbě chrámu se váže zajímavá historie. Král Keuna  vybral bílého slona, který měl nést Budhovy ostatky. Tam kde ulehl vznikl chrám, ve kterém se ostatky uchovávájí dodnes.Jedná se o zlatou pagodu s výhledem na město. My jsme to měly i trochu s deštěm, ale nejsme z cukru :D
domorodá holčička
Doi Suthep
Z vyhlídky jsme pokračovaly, do domorodé vesničky v horách. Bylo to uplně opuštěné místo s nádherným výhledem a vodopády. Viděly jsme zde západ slunce a potom pomalu drandily lesem za tmy zpět do města.

nádherné hory severního Thajska

Dalším celodenním výletem byl národní park Doi Inthanon. Z našich zdrojů, před odjezdem jsme se dozvěděly, že se zde nacházejí dvě krásné věže s dechberoucím výhledem. Když jsme ráno mluvily s naší milou majitelkou ubytování radila nám ať si na výlet vezmeme bundy. Říkame si, jóó Thajka bláznivá prej bundy :D venku 40°C vedro jako kráva. Tak jsme vyrazily na přes 100 km dlouhý výlet na motorce v tílku a kraťasech (ano opět jsem si spálila stehna). Po 2 hodinách jsme vjely do národního parku, který byl založen v roce 1972 a jeho plocha čítá 482 kilometrů čtverečních. Chráněná oblast národního parku je útočištěm pro mnoho živočišných druhů a je pravděpodobně nejlepším místem pro pozorování ptáků v Thajsku vůbec. Hnízdí zde přibližně 362 druhů ptáků a mnoho z nich není možné spatřit nikde jinde.



Jelo se nám pohodově, jediná věc která mi kazila dojem byla klesající teplota a také viditelnost. Když jsme v mlze neviděly ani na metr, venku skučela bouře a déšť v přibližně 10 °C pochopila jsem, proč nám Thajka nutila bundu :D Proklínala jsem ji, že nebyla neodbytnější. Jedeme, vidíme ale úplný hovno (promiň babi) a všechny odhalené části těla jsou pod palbou milionu jehliček v podobě silného deště. Stoupáme dál, až jsme přijely na jakési parkoviště. Celou dobu nás předjížděla auta a vesele na nás troubila :D Nejspíš dlouho neviděli takle hodně bláznivý turistky. Na konci této nekonečné silnice jsme objevily Neutronovou stanici pro výzkum kosmického záření. Připadala jsem si doslova na konci světa. 
Poblíž byl vlhký mlžný prales s dřevěnou cestou a malou mechem obrostlou kapličkou. Rozhodly jsme se jít cestou a najít něco, kde se schováme před deštěm. V malé boudičce jsme objevily dřevěnou cedulku s nápisem, že se nacházíme ve výšce 2565 m.n.m. Říkáme si, že ty pošašený Thajci už dělají cedulky snad kvůli všemu. Pokračujeme dál a objevili jsme malou kavárnu, kde byla jedna zmrzlá paní a opuštěný obchod se suvenýry. Péťa se rozhodla objednat kafe a zeptat se kde se nachází chrámy, které celou dobu hledáme a já se šla mrknout po suvenýrech. Všude byly čepice, šály a rukavice :D a mikiny, kde bylo napsáno, že se nacházíme na nejvyšším místě v Thajsku.... !!!!!! Právě se mi rozsvítilo :D
 
dva retardéři na nejvyšším místě
Běžím za Péťou a obě jsme na sebe naráz vykřikly " Mám novinku" :D kromě toho, že jsme lehce retardované a nevědomky přešly nejvyšší místo Thajska, ještě jsme v mlze přehlídly hledané chrámy. Holt dneska bysme soutěž v inteligenci nevyhrály.Vrátily jsme se k chrámům a konečně uviděly to, pro co jsme tu riskovaly zápal plic. Tedy nevím jestli se dá uplně říct uviděly, protože mlha byla stále naprosto nepropustná. Při chvíli čekání, se dalo vždy jednu z věží zahlédnout. Dokonce v jednu chvíli byly vidět i obě.


Jsou to dvě čedí Phra That Naphamatanidon, postavená před více než dvaceti lety armádou, na počest šedesátin krále Bhumibola. Jedno pro něj, druhé pro královnu Sirikit, aby jí to nebylo líto. Je prý odsud překrásný rozhled až k barmským horám. Hezká ironie :D

Takle by to mělo vypadat, ale musíte tam asi nejdřív strávit mládí čekáním
Cestu zpátky jsme si zlepšily několika krásnými vodopády. Ještě jsme zastavily v opuštěné thajské restauraci, kde jsme způsobily velký rozruch :D Vyfotily s náma asi 100 fotek a mám obavu, že tam teď s těma fotkama vytapetovali. 


Večer jsme ještě využily naše vozidlo a vyrazily na noční market. Zprvu jsme zabloudily na ulici plnou nočních klubů a já málem spadla z motorky, když všude okolo nás poskakovali slečny/pánové na vysokých podpatcích a se sukněmi tak krátkými, že to snad ani sukně nebyly.Prošly jsme si trhy a skočily na nejlepší masáž, jakou jsem v Thajsku měla. Paní se na mě tak vyřádila, že mi prokřupala snad všechny kosti v těle.

Naše další zástávka v cestování je 200 km vzdálená provincie Chiang Rai, která je součástí Zlatého trojúhelníku, místa, kde mají hranice tři státy – Thajsko, Laos a Barma.
Vyrazily jsme brzo ráno autobusem a po poledni vystoupily ve stejnojmenném městě Chiang Rai. Nachází se zde několik chrámů, ale ničím zvlášť vyznačné nejsou. Turisty láká hlavně novodobý betonový chrám natřený na bílo. Můžete se zde třeba vyfotit se superhrdiny  v životní velikosti :D Thajská kultura z jiného úhlu.

 Nicméně my jsme se vydaly hledat nějaké levné ubytování a už jsme skoro přestaly doufat, než jsme narazily na úplný ráj pro baťůžkáře. Jednalo se o krásný rasta bar s hospůdkou, všude pomalované stěny a vysmátý dredatí Thajci. Láska na první pohled a navíc když nám řekli, že pokoj pro dvě stojí 150 Bathu (100 CZK) vůbec jsme neváhaly. Pokoj byl uplně okouzlující s roztomilým balkónkem, jedinej drobnější problém byla absence dvěří :D Mezi futry byl jen jakýsi hadr, ale jelikož jsme důvěřivý tak jsme na to stejně kývly. Lidé zde nevypadali, že by zrovna snili o tom, že mi ukradnou moje smradlavý ponožky.

nejsuprovější ubytování

A druhá věc byla sprcha pro exhibionisty :D jestli si hoši přivydělávají i noční mokrou show, to nevím, ale rozhodně skvělej zážitek! Pod náma byla rušná ulice...

sprcha a noční show v jednom :D
Všude po městě zase bylo milion nabídek na výlety do okolí, ale vše za neskutečně předražené ceny. Rozhodly jsme se, že pojedeme místní dopravou na místo kde se stýká Thajsko-Barma a Laos, tak zvaný "Zlatý trojúhelník".  Jeli jsme okolo hodiny a dorazily na toto místo, které je vlastně hrozně nezajimavé až na ukazatel kde se všichni fotí. My jsme se zde ještě najedly a rozhodly se, že zase kolem  4 pojedeme zpět. K našemu obřímu vyděšení jsme se dozvěděly, že je to nemožné protože už zpět žádné veřejné autobusy nejezdí. Sice všude bylo spoustu turistů, ale všichni sem přijeli soukromými minivany a autobusy. To rozhodně nebyla dobrá situace a tak jsme se rozhodly velmi neodbytně prosit, až se na nás usmálo štěstí. Tedy jak se to vezme :D

zlatý trojúhelník
Nasedly jsme do soukromého zájezdového autobusu plného izrealskýh důchodců. Pokud jsme si myslely, že si někde nenápadně sedneme, budeme nevidetelný a za hodinu vystoupíme, byly jsme opravdu, ale opravdu daleko od pravdy. Nutili mě mluvit do palubního mikrofonu. Byly jsme jak zvířátka v ZOO, oživení jejich výletu :D jsem ráda, že jsem nemusela žonglovat.

Víte, já vím co se říká o Židech a jejich lásce k penězům a rozhodně bych se nikdy neřadila k lidem, který by takle házeli národnosti/vyznání ani nic podobného do jednoho pytle...ale když jsem musela odpovídat kolik mě stojí škola, kolik nás stálo cestování a kolik bere můj otec peněz - musím uznat, že na každém šprochu pravdy trochu :D velmi neobvyklé a dosti osobní otázky na to, že jsme spolu mluvili asi 5 minut - navíc pořád tam figuroval ten mikrofon! Teď se tomu musíme hrozně smát, ale v tu chvíli jsem dost litovala, že jsme nenašly jinou možnost.

Po příjezdu jsme si usmyslely, že si ještě skočíme na masáž. Na každém rohu byl masážní salón a ceny byly víceméně všude stejné. Takže jsme si obešly pár bloků a nakonec se rozhodly podporovat naší ulici a šly do masérny hned vedle našeho ubytování. To se o chvíli později ukázalo, jako velká velká chyba.
Rada do budoucna - i když může vypadat salón z venku hezky a Thajky čekající na zákazníky nevypadají jako prostitutky ani narkomanky - nemusí se nutně jednat o pravdu. My jsme tuto masáž s Péťou později pracovně nazvaly "porno masáž" :D

 Byly jsme každá v nesmírně smradlavém, zatuchlém brlohu na matraci, která nevím co vše už zažila a rozhodně to nikdy, nikdy nechci ani vědět. Masérky vypadaly jak najeté na amfetaminu a myslím, že jsme byly první zákaznice, které masírovaly :D 
Péťa říkala, že ji dokola masírovala jen jednu půlku zadku.. nejpíš nějaký nový thajský trend. Po tom co jsme se vyděšené znovu setkaly a vyprávěly si naše zážitky z pokoje hrůzy, měly jsme z toho takové záchvaty smíchu až nám tekly slzy :D

Přes to všechno, byl Chiang Rai svým způsobem hodně nezapomenutelný :)

 A my další den překračujeme hranice s Laosem.... a tam se teprve budou dít věci :D

0 komentářů