Tak začínáme další trimestr ve škole a mě napadlo, že jsem vlastně ještě nepopisovala, jak to chodí na thajské universitě :)

Mahidol University založil král Chulalongkorn (Rama V) v roce 1888. Je to nejstarší a nejprestižnější vysoká škola v Thajsku, uznávaná po celém světě.  Později v roce 1969 byla přejmenována po princi  Mahidol of Songkla, který je všeobecně známý jako "otec moderní medicíny v Thajsku".

Motto university je : "Chovej se tak, jak chceš aby se k tobě chovali ostatní".

Důvodem je to, že škola chce aby absolventi kromě dosažení vynikající akademické kvality měli i posvátnou povinnost zlepšit kvalitu života pro celé lidstvo. Trošku utopická představa, ale necháme jim to.

Naše universita má celkem 10 fakult. My chodíme na Mahidol University International College.. tedy na jedinou, kde se vyučuje v angličtině. Jsou tu studenti z celého světa. Převážně všechny kouty Thajska, ale i z jiných zemí Asie jako Japonsko, Indonésie, Malajsie, Čína. Z jiných kontinentů tu převládá Amerika a z Evropy nejčastěji VB, Švýcarsko, Německo a Francie.

S Českou republikou universita žádné vztahy nemá, takže sem studenti musí v programu jako my. Jsme visiting students a musíme si všechno platit sami. Jelikož jsme dostali z naší university stipendium dost nám to pomáhá, ale i tak tu ceny nejsou moc přátelské.

Nase fakulta

(Omlouvam se, ze pisu bez hacku. Na pocitacich ve skole muzu hacky hledat marne, ale da se psat thajsky :D ... neco vam napisu... ๋หำท ฮคคผืำ ็พนผืำ/ ทนแ พคกฟม /ำ หำ ฮคท ะั ทน่ำ ุอฟฟหะต สติต ซฏ :D)

Taakze pro predstavu, plati se tu kazdy kredit. Cena za jeden je priblizne 2 200 CZK a laboratorni kredity jsou jeste drazsi (asi 2800 CZK). Jeden predmet ma ve vetsine pripadu 4 normalni kredity a dost casto jeste laboratorni. Z toho vypliva, ze priblizna cena jednoho predmetu se pohzbuje kolem 10 000 CZK a k tomu jeste poplatek za skolne kazdy trimestr, ktery cini 13 000 CZK a jeste nejake dalsi drobnejsi poplatky.

Ja tu celkem za dva trimestry delam tyto predmety:         

Fyzicka antropologie a evoluce, Molekularni biologie, Biologie cloveka, Socialni antropologie, Ekologie a konzervace a Biologie obratlovcu.

Studium na Mahidolu tedy neni z nejlevnejsich a vzhledem k thajskym pomerum se tedy da predpokladat ze tu studuji deti z vyssi spolecenske tridy.

V Thajsku je naprosto bezne ze se studuje v zahranici, proto naprosta vetsina studentu umi exceletne anglicky. Casto studovali stredni skoly v Americe nebo v Evrope. Uroven vzdelani a naroky na studnety jsou velmi vysoke. Je hrozne usmevne jak si lide mysli, ze tu studuju v bambusove chysi. Ne nedelam si srandu, opravdu si lide v mym veku mysli, ze vzdelani v Thajsku je na urovni doby kamenne. Hrozne bych jim prala, aby tu studovali a zjistili jak moc jsou povrchni a jak by jim to tu dalo na prdel. Protoze uprimne, neni to snadny a hodnekrat jsem si rikala, ze v porovnani s ostatnimi spoluzaky muzu se svymi ambicemi rovnou delat popelare :D

Ucebny

Tak ted k tomu jak se tu vyucuje. Predmety maji staly rozvrh, jako u nas a dochazka je temer vzdy povinna. Celkem nas uci 12 tydnu a priblizne v pulce jsou tu tzv. midtermy.

Jedna se o test, ktery vam ovlivni znamku asi z 30%. Zaverecny test potom z 40 %.

Dulezita poznamka je, ze na testy je jen jeden pokus. Zadne nahradni terminy ani pokusy se nekonaji. Takze kdyz se ti jeden z testu dost nepovede, vetsinou vylitnes s F a muzes si predmet zapsat (zaplatit) znova dokud to neudelas. Je to dost stresujici, kdyz vim ze mam jednu sanci a kdyz to nedam tak nazdar :D

Ucitele tu jsou tak pul napul zahranicni a thajsky, ktery temer vzdy studovali nebo ucili v zahranici, takze je jejich anglictina k nerozeznani s rodilym mluvcim. Samozrejme jsou tu vyjimky a muzu rict, ze ty ucitele kteri mluvi thajsko-anglictinou s hrozivym prizvukem miluju uplne nejvic. Je to neuveritelne roztomily.

Asijsky spoluzaci berou vzdelani uplne jinak nez jsem zvykla od nas. Jsou opravdu velmi peclivy a cilevedomi. Neexistuje vynechavani prednasek a flakani se. Jedou na Acka. Ale kdyz pozadam o pomoc jsou nesmirne ochotny a vubec nejsou sobecky se svymi poznamkami nebo postrehy.

Skola se o svoje student opravdu krasne stara. Mame tu nekolik klubu, kam muzeme zadarmo chodit. Napriklad thajsky box, kresleni, tancovani, fotografovani, cestovani, tenis…. A asi million dalsich. Treba nam v jidelne zpivaji student a hraji na kytaru. Coz je strasna sranda, protoze nektery zpivaji tak falesne, ze se to neda poslouchat :D 

Malujemee

Trenink thajskeho boxu

Zpevacci v jidelne :D

V celem obrovskem arealu skoly je nespocet mist, kde se da v klidu ucit, jakkoliv sportovat a nebo se jen prochazet v parku. Je to tu vlastne jako jedna obrovska vesnice a jeste se nam tu prochazi velky varani a plavou zelvy :D mezi budovami se vetsinou presouva na kole (ktery se da vsude pujcit) nebo specialnimi vozicky, ktery jezdi skoro porad.

Nas skolni kamos

Roztomile vozicky

Kazdy vikend muzeme zadarmo chodit na filharmonicke koncerty thajskeho narodniho orchestru, coz je naprosto uzasny. Konaji se v Prince Mahidol Hall, coz je jedna z nejdulezitejsich budov v kampusu. Dokonce v dobe promovani prijizdi thajsky kral a studentum blahopreje. Je to nejvetsi pocta, ktera se muze Thajcum dostat.

Princ Mahidol Hall

Take vyber obcerstveni a piti je tu nekonecny. My si nejradsi davame smoothie z nejruznejsiho ovoce (treba mango s bananem je pecka :D) a stoji jen dvacku. Muzeme si dat sushi, salaty, ovoce, vsechny mozny i nemozny kombinace ryze a nudli. Je to nekonecny obzerstvi a vsechno jidlo stoji min jak dvacet korun.

Nejlepsi smoothicka na svete

Jidelna

Vsichni studenti musi nosit uniformy. Je tu nekolik variant, lisici se jednotlivymi fakultami. Nase mezinarodni ma proste bile kosile a cerne sukne/kalhoty. Musime mit pasek a odznak university. A taky ID na krku, ale skoro nikdo ho nenosi.

Nejdulezitejsi je mit uniformu bez chyby na zaverecnych zkouskach, kde se to prisne kontroluje. Prisne se tam kontroluje vse a kdyz si budou myslet, ze jakkoliv podvadis dostanes F a vylitnes nejen z predmetu, ktery zrovna skladas, ale rovnou ze vsech. Servitky se tu vubec neberou, coz je uplne giganticky rozdil od nasich universit.

ale da se tu najit i prales :)

Doufam, ze jsem alespon nejak nastinila jak to tu chodi se vzdelanim a studiem a treba timto podporim i jine studenty z CR, aby se nebali a zkusili tuhle ohromnou zkusenost. Je to narocne, ale stoji to za to :)

Naší další naplánovanou zastávkou je pohádkové jezero Inle v barmských horách. Nejdřív jsme se ale musely přesunout z Baganu.  Když jsme se zaflákaný od bláta a na vybitým elektrokole dopravily zpět do hostelu, aby jsme ze sebe udělaly zase trochu děvčata a vydaly se na autobus. Ten byl domluvený na 7 večer a k našemu údivu byl téměř celý plný turistů. Zima v autobuse zas jak na Sibiři a k mé smůle hned vedle mě byl Barmánec, který měl nejspíš opět neomezený kredit a hodně přátel. Řval do toho telefonu tak, že volaný na druhý straně by si klidně mohl položit telefon deset metrů od něj a stejně by slyšel každý slovo. Takle to probíhalo celých 10 hodin a my jsme ve městě Nyaungshwe vystoupily s výrazem dvou mývalů.

 Naskočily jsme na korbu a nechaly se odvézt do předem vybraného nejlevnějšího hostelu. Dorazily jsme tam chvíli po páté ráno a přichomýtly se do velmi zábavné debaty. Parta Francouzů se agresivně snažila vysvětlit zmatené Barmánce, že nechtějí platit tuto noc, ale až tu další. Mysleli si totiž, že když je check-in pro další den od 6 tak když přijdou dřív budou muset platit celou noc. To jsme nepochopily my a ani chudinka za recepcí. Jelikož jsme ale byly nesmírně škodolibý nechaly jsme Francouze hodinu čekat na zemi v recepci, protože jsou uplně mimo a my si šly lehnout. Samozřejmě, že se hodina platit nemusela a my se aspoň hezky vyspaly po probdělé noci v autobuse. 

Čekala mě totiž velmi důkladná psychická příprava na legendární den. Po 10 letech znova na kole!

Naposledy jsem na tomto ďábelským přístroji seděla na školním výletě, ze kterého mám stále noční můry.

Jenže protože jsem týmový hráč, svoji averzi jsem se rozhodla překonat a vyrazily jsme do půjčovny kol. Dostala jsem boží kolo jak z reklamy na Poděbradku i s tím roztomilým košíkem vepředu. 

Plán trasy byl jasný - dojet/ objet/ přejet a pokud možno nic nezajet. Asi za tři minuty mě bolel zadek :D Navíc mapa nás opět přelstila a my jsme byly odkázaný na komunikaci rukama nohama s místními, na což už jsme zvyklý. Když jsme na jedné zastávce u řeky zase zápolily s mapou měly jsme nevítanou návštevu. Já zabraná do tajů kartografie jsem zvedla zrak poté, co Péťa vyděšeně řekla: "Tamhle je had". Asi tři metry (!!!) od nás se producírovala dvoumetrová kobra. Podívala jsem se na Péťu, která měla v tu chvíli oči přes celou hlavu a ve mě by se krve nedořezal. Opatrně jsme se přesunuly na druhou stranu cesty a pelášily pryč se srdcem v krku. Tohle bylo setkání, bez kterého bych se úplně klidně obešla. 

Jely jsme dál směrem k jezeru a prohlížely si krásné okolní hory. V jednu chvíli jsem se otočila na Péťu a málem jsem slítla z kola smíchy. Zase vypadala jako obří jezdící oči a byla naprosto v šoku. Důvod toho všeho bylo to, že Barmánec na skútru, který nás zrovna předjel si odvážně osahal Péti hrudník :D

Když mi to vyděšená vyprávěla a já umírala smíchy, ten drzej Barmánec to někde objel a asi si chtěl zopakovat svůj čin. Neuvěřitelný co nás dneska ještě nepotká :D

Konečně jsme dorazily k jezeru Inle.

Jezero Inle je 22 km dlouhé a 11 km široké a naprosto přůzračné. Na pobřeží jezera a na jeho ostrovech je 17 vesnic z domků na kůlech, v nichž bydlí převážně Inthové. Jezero ale skutečné břehy nemá, nelze ho přímo obejít. Voda je směrem k břehu stále mělčí a mělčí, propletené hyacinty a močálovitá rýžová políčka jsou hustší a neprostupnější, až se mezi nimi nedá na lodi projet a v tu chvíli jste najednou na pevné zemi.

  My jsme si domluvily lodičku na půldenní výlet po jezeře. Kola jsme naložily s náma a vyrazily. Toto jezero je velmi specifické svými rybáři. Jejich charakteristickým znakem je to, že své čluny s plochým dnem pohánějí tak, že jednou nohou stojí na zádi a druhou mají "ovinutou" kolem vesla. Tato pozoruhodná technika veslování nohou pomáhá ulevit pažím, které se také používají k veslování během dlouhých tras z jednoho konce jezera na druhý. Navíc umožňuje veslaři lépe zahlédnout tzv. kyun myaw (plovoucí ostrovy) a beda (vodní hyacinty). Někdy je dokonce nezbytné stát a z cesty odstranit překážky nebo se poohlédnout po rybách.