Poté co jsme se probudily po noci strávené
v Mandalay jsme měly naplánované jet do 8 hodin vzdáleného Baganu. Dopravily
jsme se na autobusové nádraží a tam se nacpaly do minivanu. Získala jsem místo
vzadu u okna v domnění, že se mi bude hezky spát. Kdo mohl
očekávat, že cesta je celou dobu po silnici plné obřích děr. Náš řidič
evidentně ještě požil nějakou zrychlovací drogu a snažil se jet tak 130 a když
jsme vlítli do díry, myslela jsem že jsem hlavou probořila okýnko. Navíc všude
po silnici chodila nekonečné stáda krav a ani to našeho řidiče neodradilo :D Statečně
visel z auta a mlátil je po zadku :D Asijci jsou nekonečně vynalézavý.
Do Baganu jsme přijely asi kolem jedné
hodiny a neztrácely čas. Měly jsme totiž hned na večer koupené lístky na Inle
Lake. Takže jsme si daly batohy do Guest housu a vyrazily si půjčit velmi
vtipné motokolo :D
 |
| chrámy Baganu všude kam se podíváš |
Když jsme na to nasedly musely jsme se
smát. Já jsem tam seděla jak vosa na bonbónu asi půl metru pod Péťou :D drandily
jsme závratnou rychlostí 40 km/hod a všichni se na nás smáli.
 |
| koně moje hyjé :D |
Představte
si všechny středověké katedrály Evropy postavené na malé ploše vedle sebe a
dostanete představu o ambicích baganských králů, kteří za 230 let postavili na
této planině u řeky na 4400 chrámů.
Neobyčejný náboženský zápal, který dal vzniknout této jedinečné sbírce
staveb, trval dvě a půl staletí. Za pouhých 200 let začal Bagan upadat a v roce 1287 byl s
příchodem Kublajchánových Mongolů opuštěn.
Historici se nemohou shodnout, co na konci 13. století způsobilo rychlý
úpadek Baganu. Podle oblíbeného názoru Barmánců se městem přehnaly miliony
Mongolů Kublajchána a plenily a drancovaly. Pravděpodobnější spíše bude, že
poslední mocný panovník Baganu pod hrozbou útoku z Číny propadl panice, nechal
zbořit mnoho chrámů a z cihel vybudovat opevnění, ale město bylo opuštěno a
Mongolové pusté město prostě obsadili.
Ať již se stalo cokoli, byl Bagan mezi 14. a 18. stoletím považován za strašidelné území ovládané bandity. Barmánci se sem začali v malých počtech vracet až poté, co do oblasti přišli Britové.
Ať již se stalo cokoli, byl Bagan mezi 14. a 18. stoletím považován za strašidelné území ovládané bandity. Barmánci se sem začali v malých počtech vracet až poté, co do oblasti přišli Britové.
Bagan je opravdu rozsáhlý, ale nikdo přesně neví, kolik chrámů bylo postaveno. Na konci 13. století zde podle oficiálního sčítání stálo
4446 chrámů, při výzkumu v roce 1901 bylo napočítáno 2157 stále stojících a
identifikovatelných chrámů.
Háček je v tom, že počet chrámů stále roste. Protože mnoho buddhistů se snaží
získat zásluhy a zajistit si tak lepší příští život, nechávají bohatí obyvatelé
Yangonu, včetně vládních úředníků, stavět nové pagody.
Od roku 2000 jich je prý už přes 300. Mnozí
kroutí hlavy nad tím, jak nové, očividně moderní chrámy hyzdí jedno z
nejpůsobivéjších starobylých míst světa.
My jsme vyrazily na vehiklu s mapou po těch nekrásnějších
chrámech. Vystoupaly jsme na několik pagod, kde byl nádherný výhled po okolí.
Mě teda kolikrát pokoušely infarkty ze strmých schodů bez jakékoliv zábran. Vzhledem k tomu, že cestujeme v období deštů tak tu není tolik turistů jako bežně. Ale i přes to jsem měla hrozný strach, že mi dal hlavou někomu sklouzne noha a ja umřu pod obrovským čínským chlapem.
Pak se nám samozřejmě stalo, že jsme náš užasnej pojízdnej
stroj píchly. Neuvěřitelně ochotný Barmánci nás během minuty obklopili a
pomáhali. Naštěstí nás zachránil kluk co nám přijel pomoct a my jsme zas mohly
odfrčet. Taky jsme se samozřejmě několikrát vyráchaly v bahně, takže se nám
davy asijských turistů posmívaly, že vypadáme jak když jsme si daly bahenní
zápasy.
Bylo to naprosto okouzlující, objevovaly jsme nové cesty a brodily se v bahně. Pak nám došla baterka, takže jsem posledních pár metru táhly náš
pekelnej stroj za sebou.
Bagan opravdu stojí za navštívení, je to naprosto
dechberoucí.
My jsme se k večeru nacpaly do autobusu směr Inle Lake, kde nás čekají opět barmské hory :)
